by Vladimir Kucera (1974)
AMERICAN REVOLUTION BICENTENNIAL 1776-1976
Vracim vas aspon v myslenkach do tech davnych dob, kdy Prvni z nasich hledali a nasli nove domovy v teto svobodne zemi americke. Pro tisice z nich byla panenska puda Velike prerie vytouzenym snem, konecnym cilem jejich zivota.
Byli to prosti zemedelci a remeslnici, bez skolniho vzdelani, ktere jim Videnska vlada nedoprala. Byli chudi a bez znalosti reci nove zeme. A proto pro dusevni i telesnou bezpecnost, na obranu proti jistemu nepratelstvi nekterych etnickych skupin, pro zachranu posvatneho dedictvi tisicilete tradice naroda, draheho to odkazu narodniho i nabozenskeho, i pro vlastni sebezachovu, zili v houfu, pohromade, jako v jakesi pevnosti, v jakemsi ghetu. Proto take Ceska rec a odkaz predku, byl uchranen i pro budoucnost, zachovan alespon castecne i do nasich dob. Materska rec domoviny, odkaz ceskych dejin, tradice staletych zvyku, kroj, lidovy tanec, laska k Ceske muzice a zvlaste k nasi pisnicce! Proto take i dodnes mame tu v Nebrasce viditelne ostrovy, jakesi oazy, ceskeho osazovani tohoto statu.
Byl to tehdy veliky, ba mnohdy i zoufaly zapas o zivot!
Proto se oni zacali houfovat, shromazdovat, soustredovat. Byli si vedomi, ze jen v jednote je jejich sila a budoucnost. Zacali proto budovat Ceske spolky kulturni, pojistovaci, zakladali ceske skoly, knihovny, hrali divadla. A sila jejich nabozenskeho presvedceni je vedla k tomu uvedomeni, ze v prvopocatchich zapasu o zivot na plodne, ale tehdy take i nehostinne, prerii bude posilen jen plnou oddanosti Bohu, ktery jim urcil tak dramatickou cestu noveho zivota, jejich pout pres more do daleke zeme svobody.
To vse bylo tak mocnou silou, ze po umorne, vysilujici praci, obraceli sva srdce s prosbou o posilu duchovni.
Zpocatku nemeli penez, aby budovali kostely, modlitebny, katolicke nebo protestantske, kde by hledali potrebnou utechu. A proto zacatky tohoto nabozenskeho hnuti ceskych pionyru v Nebrasce byly velmi tezke. Nebylo penez postavit kostelik a take nebylo knezu a kazatelu, kteri by hlasali Slovo Bozi materskym jazykem. Drnaky a drevene domky byly tehdy mistem jejich nabozenskeho shromazdovani, kde se schazeli k modlitbam a rozjimani. Castokrate jeden z nich precital casti z Pisma a pak si vroucne zazpivali Ceske, kostelni pisne.
Kdyz se pak pozdeji jejich hospodarska situace zacala zlepsovat, dali hlavy a srdce dohromady, pracne sbirali tezko ziskavane dolary, aby si mohli postavit drevenou kapli nebo kostelik. Jaky to byl pokrok, jaka jejich radost, kdyz uz meli po letech stradani vlastni duchovni stanek, stredisko viry, kdy by hledali a nasli duchovni, mravni posilu.
A nemozno take nez nevzpomenout nezmerne obetavosti tech prvnich ceskych misionaru krestanske viry v Nebrasce, kteri tehdy putovali od mista k mistu, casto pesky, na koni nebo na primitivnim voziku, aby navstivili ta mista, kde cesti pionyri hladoveli po Slovu Bozim hlasanem v materske reci. Jejich jmena jsou nedilnou casti radostne i bolestne historie ceskeho osazovani Nebrasky.
Venuji tuto skromnou studii a pokus o historii ceskych farnosti a kostelu v Nebrasce znamym i neznamym ceskym osidlencum Nebrasky s vdecnou vzpominkou a dikem za jejich obetavost i lasku nejen k narodni tradici ceskeho naroda, ale take za tu jejich oddanost a vernost nabozenske tradici ceskeho lidu. Byli to oni, kteri zachovali materskou rec a pisnicku, a byli to take oni, kteri upevnili v sobe a zachovali pro budouci generace krestanskou tradici naroda.